Fialová barva
Fialová barva je barvou s nejvyšším duchovním nábojem a říká se, že Leonardo da Vinci meditoval v záři fialových paprsků, které na něho dopadaly skrze barevné tabulky chrámových oken. Působí na nevědomí, dodává duchovní sílu a poznání, posiluje každou meditaci a je považována za barvu inspirace. Fialová barva má nejvyšší a nejjemnější vibrace z barevného spektra.
e to barva změny starého myšlení na nové vyšší vědění. Fialová v auře poukazuje na jemnocit , vnitřní naslouchání a hledání mystických řešení pro reální problémy všedního dne. Učí člověka žít v souladu s kosmickými zákony. Fialová je barvou syntézy, presentuje paprsek Zákona a slučuje vše, co má společného s formou. Lidé, kteří mají tuto barvu ve své auře jako základní tón, jsou v sebe pohrouženi, sensitivní, hluboce věřící a v tomto smyslu slova se i projevují. Jsou to většinou samotáři, odvráceni od světských požitků. Lidé, kteří jsou nezávislí, soběstační a skromní.
Zajímavá je ovšem i samotná etymologie slova "fialový". Latinské violentia totiž znamená "násilí" a violare je totéž co porušit, podupat nebo znásilnit. Stejného původu je i anglický výraz violence (násilí). Tyto odvozené tvary pocházejí ze slova viola , tedy fialka. Negativní významové propojení zřejmě způsobilo, že fialová barva se používala i k ocejchování nepohodlných lidí. V koncentračních táborech nacistické třetí říše byly fialovým trojúhelníčkem označováni homosexuálové. Dnešní doba smazala řadu vědomých a podvědomých reminiscencí, a proto můžeme s barvou šeříku, fialek nebo slézu zacházet mnohem uvolněněji. Nepřekvapí nás fialové joggingové soupravy nebo sedadla ve vlaku a podle posledních výzkumů vnímá většina lidí fialové odstíny jako moderní a přívětivé. //<![CDATA[ //]]>
Fialová barva je barvou s nejvyšším duchovním nábojem a říká se, že Leonardo da Vinci meditoval v záři fialových paprsků, které na něho dopadaly skrze barevné tabulky chrámových oken. Působí na nevědomí, dodává duchovní sílu a poznání, posiluje každou meditaci a je považována za barvu inspirace. Fialová barva má nejvyšší a nejjemnější vibrace z barevného spektra.
e to barva změny starého myšlení na nové vyšší vědění. Fialová v auře poukazuje na jemnocit , vnitřní naslouchání a hledání mystických řešení pro reální problémy všedního dne. Učí člověka žít v souladu s kosmickými zákony. Fialová je barvou syntézy, presentuje paprsek Zákona a slučuje vše, co má společného s formou. Lidé, kteří mají tuto barvu ve své auře jako základní tón, jsou v sebe pohrouženi, sensitivní, hluboce věřící a v tomto smyslu slova se i projevují. Jsou to většinou samotáři, odvráceni od světských požitků. Lidé, kteří jsou nezávislí, soběstační a skromní.
Zajímavá je ovšem i samotná etymologie slova "fialový". Latinské violentia totiž znamená "násilí" a violare je totéž co porušit, podupat nebo znásilnit. Stejného původu je i anglický výraz violence (násilí). Tyto odvozené tvary pocházejí ze slova viola , tedy fialka. Negativní významové propojení zřejmě způsobilo, že fialová barva se používala i k ocejchování nepohodlných lidí. V koncentračních táborech nacistické třetí říše byly fialovým trojúhelníčkem označováni homosexuálové. Dnešní doba smazala řadu vědomých a podvědomých reminiscencí, a proto můžeme s barvou šeříku, fialek nebo slézu zacházet mnohem uvolněněji. Nepřekvapí nás fialové joggingové soupravy nebo sedadla ve vlaku a podle posledních výzkumů vnímá většina lidí fialové odstíny jako moderní a přívětivé. //<![CDATA[ //]]>
Historie fialové barvy
Už ve starém Orientě byla fialová (purpurová) barva znakem vznešenosti. Byla nejdražší barvou, dovolit si ji mohli jen bohatí lidé (dodnes zůstala výrobně nejdražší barvou). Ve čtyřicetidenní přípravě na Velikonoce (stejně jako o Adventu) se dominantní barvou kostelů. V našich kostelech většinou používáme nesprávný odstín fialové. Příliš temný, ve kterém je hodně modré. Purpurová barva se silně blíží červené. Biskupové používají purpurovou barvu na svůj talár na znamení důstojnosti. I při pohřbu doporučuje liturgie fialovou, purpurovou barvu, neboť křesťanovi se křtem dostalo veliké vznešenosti od Boha. Smrt nemůže člověka ponížit, natož nad ním zvítězit.
Před sto padesáti lety vyrobil britský chemik William Perkin první syntetické barvivo. Rozpoutal tím vlnu zájmu o fialovou jako módní barvu. V posledních letech se v nejrůznějších odstínech šeříkové a lila opět vrátila do povědomí módních návrhářů. V prosinci 1857 zahájila činnost první barvírna hedvábných látek pracující s novým barvivem nazvaným mauvein (podle francouzského jména fialově kvetoucího slézu - "mauve"). Barva prošla schvalovacím řízením a příslušný orgán British Colour Council nový odstín oficiálně potvrdil a přidělil mu indexové číslo 225. Zájem o novinku nebyl zpočátku nijak výrazný, ale brzy dostala výroba neočekávanou vzpruhu přímo z nejvyšších míst. Královna Viktorie si barvu mauve zvolila pro účast na svatbě své dcery a brzy nato si fialovou garderobu objednala i francouzská císařovna Eugénie, která byla považována za rozhodující autoritu ve světě módy. Byla totiž přesvědčena, že právě tato barva se jí hodí k očím. Evropu zachvátila fialová horečka, která zasáhla celý kontinent. Sláva mauveinové fialové barvy však pohasla již po necelých deseti letech. Postupně vycházela z módy a přežívala snad jen na britských poštovních známkách.
Fialové barvivo se však neomezilo jen na oblast módy. Sehrálo svou roli i na poli vědy. V roce 1860 je začali používat biologové a lékaři jako kontrastní látku při mikroskopování. Na takto obarveném preparátu objevil například německý chemik Robert Koch bacil tuberkulózy. Rovněž nedávné rozluštění lidského genomu bylo možné právě díky podobným kontrastním látkám. Anilinové barvy nalezly uplatnění i jako antiseptikum, v potravinářských barvivech, ale také v armádních světlicích.
V obecném povědomí si fialová barva dlouho udržovala nevalnou pověst. Pro mnohé symbolizovala podvod či klam a byla spojována s pojmy jako "jed" nebo "podlost". Tvrdilo se, že má deprimující vliv, a malíř Vasilij Kandinskij v ní viděl něco "chorobného, vyhaslého, ztělesnění smutku". Německý básník Goethe, autor rozsáhlé Nauky o barvách, spojoval s fialovou barvou představu vyžilého stáří. Při psychologických testech hodnotily pokusné osoby fialovou přídomky tajuplné pološero, intimní, zakázaná, dekadentní nebo morbidní. Ještě v roce 1989 skončila při průzkumu, který zahrnoval osoby od čtrnácti od osmatřiceti let v žebříčku barev jako třetí nejméně oblíbená. Možná to byla právě její výlučnost, která se již ve středověku zalíbila církevním hodnostářům. Katoličtí biskupové se dodnes oblékají do sytě fialové a kardinálům navléká papež k purpurovému rouchu ještě ametystový prsten. Jako barva smutku symbolizuje fialová v katolické liturgii pokání v adventní a postní době.
Fialovou si za svou barvu zvolilo také feministické hnutí moderní doby. Podle některých psychologů má i toto rozhodnutí hlubší zdůvodnění. Fialová barva totiž evokuje dávný archetyp obojakosti, hermafroditismu, sjednocení mužského a ženského principu v jednotném obrazu světa. Již ve středověku byla považována za symbol jednoty protikladů, za syntézu agresivní mužské rudé a umírněné ženské modře. Proto může vyjadřovat zrovnoprávnění obou pohlaví. Ani studená, ani chladná, ani ženská, ani mužská - fialová barva má v sobě něco mystického tajuplného, magického a v neposlední řadě vyjadřuje také erotickou přitažlivost. "Objevuje se všude tam, kde je potlačována erotika," píše švýcarský psycholog Max Lüscher. Fialová, barva potlačené smyslnosti, představuje současně utrpení duše, duševní neklid, tvrdí další psychologové. Na otázku, která barva je jejich oblíbená, udávali lidé s psychickými poruchami fialovou mnohem častěji než ostatní dotázaní. Podobné oblibě se těší u lidí nonkonformních, vydělujících se vědomě mimo běžnou společnost.
Volba správné barvy byla zřejmě i jednou z příčin neobvyklého komerčního úspěchu "fialové krávy" a s ní spojené čokolády Milka. Na počátku reklamní kampaně stála modelem švýcarská dojnice Adelheid, několikanásobná šampionka různých soutěží. Při přípravě snímku na ni fotograf vypotřeboval dvanáct balení sprejové zdravotně nezávadné barvy. Výsledek zná snad každý Evropan. Dnes je fialová kráva Milka přísně střeženou obchodní značkou.
Před sto padesáti lety vyrobil britský chemik William Perkin první syntetické barvivo. Rozpoutal tím vlnu zájmu o fialovou jako módní barvu. V posledních letech se v nejrůznějších odstínech šeříkové a lila opět vrátila do povědomí módních návrhářů. V prosinci 1857 zahájila činnost první barvírna hedvábných látek pracující s novým barvivem nazvaným mauvein (podle francouzského jména fialově kvetoucího slézu - "mauve"). Barva prošla schvalovacím řízením a příslušný orgán British Colour Council nový odstín oficiálně potvrdil a přidělil mu indexové číslo 225. Zájem o novinku nebyl zpočátku nijak výrazný, ale brzy dostala výroba neočekávanou vzpruhu přímo z nejvyšších míst. Královna Viktorie si barvu mauve zvolila pro účast na svatbě své dcery a brzy nato si fialovou garderobu objednala i francouzská císařovna Eugénie, která byla považována za rozhodující autoritu ve světě módy. Byla totiž přesvědčena, že právě tato barva se jí hodí k očím. Evropu zachvátila fialová horečka, která zasáhla celý kontinent. Sláva mauveinové fialové barvy však pohasla již po necelých deseti letech. Postupně vycházela z módy a přežívala snad jen na britských poštovních známkách.
Fialové barvivo se však neomezilo jen na oblast módy. Sehrálo svou roli i na poli vědy. V roce 1860 je začali používat biologové a lékaři jako kontrastní látku při mikroskopování. Na takto obarveném preparátu objevil například německý chemik Robert Koch bacil tuberkulózy. Rovněž nedávné rozluštění lidského genomu bylo možné právě díky podobným kontrastním látkám. Anilinové barvy nalezly uplatnění i jako antiseptikum, v potravinářských barvivech, ale také v armádních světlicích.
V obecném povědomí si fialová barva dlouho udržovala nevalnou pověst. Pro mnohé symbolizovala podvod či klam a byla spojována s pojmy jako "jed" nebo "podlost". Tvrdilo se, že má deprimující vliv, a malíř Vasilij Kandinskij v ní viděl něco "chorobného, vyhaslého, ztělesnění smutku". Německý básník Goethe, autor rozsáhlé Nauky o barvách, spojoval s fialovou barvou představu vyžilého stáří. Při psychologických testech hodnotily pokusné osoby fialovou přídomky tajuplné pološero, intimní, zakázaná, dekadentní nebo morbidní. Ještě v roce 1989 skončila při průzkumu, který zahrnoval osoby od čtrnácti od osmatřiceti let v žebříčku barev jako třetí nejméně oblíbená. Možná to byla právě její výlučnost, která se již ve středověku zalíbila církevním hodnostářům. Katoličtí biskupové se dodnes oblékají do sytě fialové a kardinálům navléká papež k purpurovému rouchu ještě ametystový prsten. Jako barva smutku symbolizuje fialová v katolické liturgii pokání v adventní a postní době.
Fialovou si za svou barvu zvolilo také feministické hnutí moderní doby. Podle některých psychologů má i toto rozhodnutí hlubší zdůvodnění. Fialová barva totiž evokuje dávný archetyp obojakosti, hermafroditismu, sjednocení mužského a ženského principu v jednotném obrazu světa. Již ve středověku byla považována za symbol jednoty protikladů, za syntézu agresivní mužské rudé a umírněné ženské modře. Proto může vyjadřovat zrovnoprávnění obou pohlaví. Ani studená, ani chladná, ani ženská, ani mužská - fialová barva má v sobě něco mystického tajuplného, magického a v neposlední řadě vyjadřuje také erotickou přitažlivost. "Objevuje se všude tam, kde je potlačována erotika," píše švýcarský psycholog Max Lüscher. Fialová, barva potlačené smyslnosti, představuje současně utrpení duše, duševní neklid, tvrdí další psychologové. Na otázku, která barva je jejich oblíbená, udávali lidé s psychickými poruchami fialovou mnohem častěji než ostatní dotázaní. Podobné oblibě se těší u lidí nonkonformních, vydělujících se vědomě mimo běžnou společnost.
Volba správné barvy byla zřejmě i jednou z příčin neobvyklého komerčního úspěchu "fialové krávy" a s ní spojené čokolády Milka. Na počátku reklamní kampaně stála modelem švýcarská dojnice Adelheid, několikanásobná šampionka různých soutěží. Při přípravě snímku na ni fotograf vypotřeboval dvanáct balení sprejové zdravotně nezávadné barvy. Výsledek zná snad každý Evropan. Dnes je fialová kráva Milka přísně střeženou obchodní značkou.Psychologie fialové barvy
Fialová barva v sobě směšuje protiklad a napětí červené a modré, dynamiku a statečnost, laskavé oddání, z části také vyjadřuje tajemství, mystiku a snad i dramatičnost. Jde o splynutí energie červené a jasu a klidu modré. Symbolizuje povýšenost, důstojnost, mystickou tajemnost a utlumenou vášeň. Výborně může vyjádřit i skrytou touhu nebo citlivost. Znamená proces osobnostního růstu a živou představivost, která může být užitečná pro tvořivé úsilí.
Fialová barva je spojována především s intuicí. Její vliv se projevuje v oblasti horní poloviny těla, ale je to barva, jejíž účinnost je podmíněna celkovým stavem člověka. Proto může být fialová barva lépe přijímána v kombinaci s barvou jinou. Fialová barva je všeobecně prezentována jako barva duchovní. Nicméně realita je poněkud složitější, protože v případě, že je fialová barva laděná více do červeného odstínu, napomáhá k nárůstu tzv. duchovní agresivity.
Jasné, čisté odstíny fialové vyjadřují pokoru a skromnost, tmavší odstíny fialové s projekcí magenty poukazují na pokročilý duchovní vývoj. Na negativní poukazuje např. nejasná sepraná fialová, která poukazuje na únik z reality, tudíž této osobě chybí spojení se zemí a i vůle se vypořádat s materiálními věcmi a s realitou tohoto pozemského života. Fialová v odstínu s šedou či hnědou ve specifických oblastech v auře, vypovídá o depresivním stavu, melancholii a letargii, nebo např. v šedoanilínovém zabarvení poukazuje na pocit viny a špatné svědomí.
Fialová barva je spojována především s intuicí. Její vliv se projevuje v oblasti horní poloviny těla, ale je to barva, jejíž účinnost je podmíněna celkovým stavem člověka. Proto může být fialová barva lépe přijímána v kombinaci s barvou jinou. Fialová barva je všeobecně prezentována jako barva duchovní. Nicméně realita je poněkud složitější, protože v případě, že je fialová barva laděná více do červeného odstínu, napomáhá k nárůstu tzv. duchovní agresivity.
Jasné, čisté odstíny fialové vyjadřují pokoru a skromnost, tmavší odstíny fialové s projekcí magenty poukazují na pokročilý duchovní vývoj. Na negativní poukazuje např. nejasná sepraná fialová, která poukazuje na únik z reality, tudíž této osobě chybí spojení se zemí a i vůle se vypořádat s materiálními věcmi a s realitou tohoto pozemského života. Fialová v odstínu s šedou či hnědou ve specifických oblastech v auře, vypovídá o depresivním stavu, melancholii a letargii, nebo např. v šedoanilínovém zabarvení poukazuje na pocit viny a špatné svědomí.
Jak fialová barva působí na tělo
Fialovou barvou je možné ošetřovat deprese, migrénu, vypadávání vlasů. Působí proti lupům. Kromě toho působí tato barva dobře na slezinu a povzbuzuje lymfu. Má také uklidňující účinek na srdce a s její pomocí se mohou vyrovnávat úzkostlivé stavy a harmonizovat stavy velké podrážděnosti.